Fabia Eukalyptus
Fabia Eukalyptus
Fabia Martina Kroise prošla minulý rok na sklonku sezóny důkladnou tuningovou kúrou. Po nesmělých začátcích z roku 2004 se Martin konečně vzpružil k nadlidskému výkonu a během pěti měsíců usilovné práce totálně proměnil původně nenápadnou modrou Fabii s několika doplňky na atraktivní uhlazený showcar v zeleném fraku metalízy „Eukalyptus“. Je třeba vyzdvihnout, že spoustu věcí si přitom udělal sám, často na plácku před svou garáží.
Martin původně počítal s tím, že mu celá proměna zabere zhruba měsíc intenzivní práce, ale vyskytlo se několik problémů, které coby lehce pokročilý tuningový fanda nemohl předpokládat. Do té doby měl totiž zkušenosti pouze s montáží plastových doplňků, autohifi a dalších nenáročných činností, které si už zkusil dříve při vylepšování svojí bývalé škodovky stodvacítky a posléze i své, tehdy ještě originálně modré Fabie 1.2 HTP, kterou si koupil v roce 2003. Tentokrát však spočíval jeho plán na individualizaci auta, kterou by se definitivně odpíchl ode dna tuningové průměrnosti „extrémních“ nárazníků, prahů a střešních křídel z roku 2004, v naprosto něčem odlišném: celé auto zahladit, zaoblit a hlavně… nastříkat nějakým slušivým lakem.
Od toho zásadního rozhodnutí se vlastně celá úprava odvíjela – výběr barvy přišel totiž na řadu jako úplně první věc. Zásahy do plechových částí karosérie, jako jsou zavařené kliky dveří, zahlazené páté dveře a protažená kapota, korespondující svým tvarem s linií nárazníku, však přeci jen náš tuner svěřil odborníkům na slovo vzatým. A to včetně kompletního olakování vozu světle zelenou metalízou „Eukalyptus“ od firmy Spies Hecker. Zbytek věcí, jako částečné kytování, ze kterého měl z důvodu nedostatku vlastních zkušeností docela velké obavy, a přípravu na lak pak Martin provedl svépomocí, pouze za asistence zkušenějšího kamaráda. Sám upravil také kapkovitá zpětná zrcátka a několik dalších drobných detailů na karosérii. Do toho se samozřejmě počítají i nekonečné hodiny broušení a kytování v garáži, nebo na malém plácku před ní. Martinova garáž je totiž tak malá, že tam sotva otevře dveře. Tak se postupně původně modrá fabie ocitla pod bílým nánosem stříkacího kytu, což se takřka okamžitě profláklo na různých tuningových fórech na českém Internetu.
Během té doby pokračovaly i práce na podvozku. Tam se mladoboleslavský tuner řídil heslem, že podvozek má být vždy rychlejší než motor, což s ohledem na v základu dobrou konstrukci a skromnou motorizaci s maximálním výkonem 47 kW nebyl zase takový problém. Požadované snížení cca 60 mm vpředu a 50 mm vzadu zajistily už o rok dříve namontované pružiny Platimex, určené na konstrukčně podobný Volkswagen Polo 9N. Zadní nápravu Martin vyměnil za nápravu kotoučovou z dvojnásobně výkonnější verze RS a ta samá úprava postihla i přední brzdy. Fabia tedy konečně brzdí podle jeho představ. Analogicky brzdám i původní 16“ kola Dezent nevyhraněného designu vystřídala nová 17“ kola Dotz Daytona závodního střihu s obutím 205/40 spolu s 10 a 15mm podložkami vpředu a vzadu. Počítám, že vyleštit jejich rozměrné límce do zrcadlového lesku nebude zase tak velký problém. Dvanáctiventilový tříválec dostal lakovaný kryt, sání vzduchu doplnil sportovní filtr K&N a přesně na opačném konci celého spalovacího procesu se usídlil tlumič výfuku Laityng s oválnou koncovkou 130×70 mm.
Z role automechanika si Martin také na nějakou chvíli odskočil do role čalouníka, to když se pustil do potahování bočnic dveří, spodní části palubní desky a středů sedadel do temně červené alcantary. Spolu s několika nalakovanými plastovými díly v interiéru je to doslova ďábelsky kontrastní kombinace. Později v zimě prošel interiér ještě několika dalšími vylepšeními až do finálního stavu, který vidíte na fotografiích. Za povšimnutí stojí vskutku originální doplněk – hlavice řadící páky z DSG převodovky. Každý shání short shift spolu s nějakou miniřadičkou, Martin jde přesně proti proudu a rád popadne do dlaně pořádný fofrklacek. Jinak nalezneme v interiéru pár dalšího obvyklých doplňků, jako 30cm volant Victor, RS pedály a hliníkové koberečky. CD/MP3 receiver Panasonic CQ-C9901N je spolu 16cm komponentními reproduktory Phase Linear PC 165.20 v předních dveřích a 6×9“ ovály Sinus Live 24iL v zadním platě už delší dobu. Postupem pak přibyla zástavba dvojice dvanáctipalcových subwooferů Alpine SWE-1241 a čtyřkanálový zesilovač společně s 1F kapacitorem Spectron v zavazadlovém prostoru, rovněž potažená alcantarou. Samozřejmostí je i osvětlení neony, tedy především na podvozku.
Zhruba v polovině září bylo auto konečně připraveno a zamířilo rovnou do lakovny a následně olakované putovalo zpět do garáže, kde jej Martin začal usilovně strojit. Do konce sezóny tak stihl nejen nastrojit celé auto, namontovat připravené laminátové nárazníky od plzeňského Axon Tuning a upravené prahy na Octavii od firmy Topplast, ale ještě se úspěšně zúčastnit tuningového klání počátkem října na pražském Výstavišti, zaskórovat v Milovicích a posléze i vyhrát první místo na posledním tuningovém srazu sezóny 2005 na brněnském Automotodromu. Nárazníky Martin navíc vylepšil tak, že do toho předního zabudoval bodové mlhovky a trochu tak narušil snad až příliš jednolitou plochu originálního designu Axon. Podobná operace potkala i nárazník vzadu, narušitelem se v tomto případě stal výklenek pro registrační značku. Původní přední světlomety byly zaměněny za nově na trh uvedené projektory TYC s černým designem, které mají krom jisté estetické hodnoty výhodu v tom, že jejich činná plocha není zakryta protaženou kapotou tak, jako tomu je u originálních světlometů typu FF s žárovkou H4. Stejně jako přední, i zadní sdružené svítilny mají čiré překrytí a černý vnitřek, pocházejí však od FK Automotive. Dle mého názoru jsou jedním z mála akceptovatelných designů, které lze na Fabii použít. Kromě těchto černých, originálních a nehomologovaných bílých světel totiž všechny „trendy“ náhražky vypadají dle mého přinejmenším trochu podivně, neřku-li levně, jakoby staniolově.
Veškeré úpravy se děly takřka za pochodu, protože Fabia je Martinovým jediným autem, se kterým navíc jezdí denně do práce. O to větší má tato kára náš obdiv. Martin je zkrátka příkladem tuningového fandy, který prohlédl, změnil od základu svoje myšlení a názor na to, co je vkusné a co nikoliv. Od průměrných až nevzhledných plastů vede k pohárům často trnitá cesta poznání. Je vidět, že tento mladý i boleslavský tuner ji zvládl bez ztráty květinky takřka na výbornou.