z Auto Sport tuningu
Top článek
GREEN THEORY
Vůz, který máte před sebou, neskrývá ambice stát se jedním z nejlepších exemplářů Škody Fabie na naší tuningové scéně. Můžeme ho vnímat jako ukázku vytříbenosti stylu, ale také coby typický příklad, jak změnit názor na tuning škodovky.
Ptáte se proč? Hned vysvětlím. Martinova fabie totiž není na stránkách našeho časopisu poprvé. Chcete vidět její dřívější podobu? Vyhledejte ve svém archivu říjnové číslo roku 2004 a nalistujte stranu 82. Máte? Že to není totéž auto? Ale je, věřte mi. Ten modrý „Vyzdobený slimák“ je skutečně identický vůz s naším mentolově zeleným Eukalyptem. Já vím, vypadá to skoro až neuvěřitelně, ale je to tak. Však taky za jeho proměnou stálo nemálo úsilí, spousta času a peněz. Z rozdílu stylingů obou variant je cítit obrovský skok na tuningové scéně, uskutečněný za poslední rok. Celá záležitost je především o vývoji jednotlivce a záleží na každém z vás, jak budete vnímat nové podněty a co si z nich vezmete. V tomhle ohledu má Martin oči dokořán. Když jsem loni v srpnu poprvé uviděl novou verzi jeho fabie, přepadl mě pocit, jako by se tomu autu hrnula čerstvá krev do žil. Nebylo ještě dokončené, scházel lak, interiér a spousta dodělávek, ale už jasně dávalo najevo svou nadcházející jedinečnost. Přiznám se, že jsem z toho měl velkou radost a těšil se na finální verzi. Za dva měsíce zazvonil telefon a Martin mi sdělil příjemnou zprávu: „Fabie je hotová, můžeš přijet“. Popadl jsem foťák a vyrazil směr Mladá Boleslav. Martin nezklamal, vůz se povedl, včetně laku i interiéru, přesně jak jsem předpokládal. Našli jsme zajímavé místo na focení a využili poslední paprsky loňského sluníčka. O povídání i fotografie eukalyptové škodovky, které jsem pořídil, se s vámi nyní rád podělím. Vývoj tunera, související se změnou názorů už jsme tady probírali. Kdybych teď chtěl někomu vysvětlit, co to přesně obnáší, použil bych jako příklad právě Martina a jeho tuningové období. Úplné začátky totiž prožil, stejně jako většina ostatních, na staré dobré Škodě 120M. K jejím úpravám, které spočívaly v instalaci „nezbytného“ křídla, doplňcích interiéru a nějaké té muzice, se však už nechce vracet ani v tom nejhorším snu. Jsou prostě pryč, a to navždycky. Když přišla fabie, byl to pro něj velký skok dopředu. Bravurně se tím přehoupl přes dvě generační řady a téměř dvacet let škodováckého vývoje. Martin však mnoho zkušeností neměl, a tak se úpravy jeho vozu neodlepily od tehdejší průměrnosti. Ani ne po roce už bylo jasné, že tuning s prahy, nárazníky a mračítky jeho nové představy nesplňuje. Plány na další přestavbu byly velké a všechny směřovaly k naprosto individuálnímu řešení. Martin nosil v hlavě vlastní tvary nárazníků, které se chystal vyrobit a použít. Ani myšlenky na úpravy interiéru se netajily originálním pojetím, které však stejně jako u karoserie zavánělo extrémy. Nic z toho se však nakonec nestalo. Možná naštěstí, jak sám přiznává. Z časových a jiných důvodů byl nucen sáhnout k náhradnímu řešení, a protože se mu už dlouho líbily siluety nárazníků Axon, došlo právě na ně. Jejich rozlehlé, oblé a ničím nerušené tvary dodaly karoserii masivní proporce, aniž by působily přehnaně. Bez dalších úprav, v nichž se započatý design příjemně odráží, by však neznamenaly nic. Martinova kapota motoru spolu s maskou chladiče je skvělým příkladem, jak pozitivně lze tuningem ovlivnit tvář automobilu. Decentně protažená kapota překrývá vrchní třetinu masky, která tak přišla o znak s letícím šípem. Prodloužení je pozvolné a dodržuje s téměř geometrickou přesností stejný poloměr okraje s hranou nárazníku. V podobném pojetí jsou vyvedeny i boky karoserie, kde nenajdeme kliky ani lišty. Martin dlouho přemýšlel o volbě správných prahových nástavců. Nakonec se rozhodl pro kousky firmy Topplast, určené původně větší octavii. Po menší úpravě padly i jeho fabii. Volba zrcátek podléhala také přísným kritériím. Identifikovat se vám je zřejmě nepodaří. Jedná se o tuningové výrobky kapkovitého tvaru, přizpůsobené původním adaptérům. Také při pohledu na zadní část nás pohladí hladké tvary a relativní jednoduchost, která je celkovému stylingu tak blízká. Na rozdíl od předního nárazníku, jenž hostí alespoň malé kulaté mlhovky a pás vstupního otvoru, tady vzadu nenajdeme téměř nic. V nově vytvořeném výklenku na nás kouká pouze registrační značka. Ani koncovka výfuku nedostala povolení narušit celistvost plochy nárazníku. Jak příhodné, právě nyní porovnat rozdílnost obou evolučních stupňů Martinovy fabie. Zatímco nárazníky Vyzdobeného slimáka hýřily nejrůzněji tvarovanými otvory až běda, současná eukalyptová modifikace je příjemně strohá. Neplatí i tady již tolikrát omílané přísloví „méně znamená více“? Odpověď nechám na každém z vás. V každém případě stojí za povšimnutí kvarteto nově nasbíraných pohárů, přestože fabia vyjela téměř na konci loňské sezóny. Nejvíc ceněné zřejmě zůstane zlato z podzimního brněnského Renocaru. Vraťme se však k prohlídce zádě, kde se kromě nastolení jednoduchého formátu bez znaku i nápisů, změnily zadní lampy. Na čiré FK Automotive v black designu přišel Martin úplně náhodou, přestože původně přemýšlel o jiných světlech. Střešní deflektor nenápadného designu bývá častým obyvatelem pátých dveří fabií, po pečlivém zvážení zůstal i u eukalyptové varianty. Ač tak trochu nerad, musím vám představit i tu část Martinova projektu, která není právě tou nejsilnější stránkou. Nahlédneme-li pod kapotu, naskytne se nám pohled na jednu z nejmenších motorizací, montovaných do modelu fabia. Benzínový tříválec o objemu 1,2 litru skutečně není tím pravým ořechovým, nicméně s trochou skromnosti na běžné ježdění stačí. Život mu alespoň částečně usnadňuje sportovní vzduchový filtr a lehká úprava výfuku. Několikrát jsem na toto téma s Martinem hovořil a absence výkonu není to, co ho trápí. Daleko větším neduhem se ukázal problém s přeskakováním rozvodového řetězu, kterým tyto agregáty občas trpí. V jeho případě mu šestkrát se opakující závada přinesla i podružné starosti. Při jednom z odtahů nepojízdného vozu špatně zaklapla kapota motoru, která se poté za jízdy otevřela. Co následovalo, je asi každému z vás jasné. Došlo nejen ke zničení kapoty a jejich úchytů, ale odneslo to i přední sklo. Incident se naštěstí přihodil v mezidobí před finálním lakem. Celá příhoda Martina donutila vymyslet zlepšovák, aby k problémům s rozvody již nedocházelo. Od té doby má prý pokoj a jistě se o svůj nápad podělí s ostatními majiteli tohoto dvanáctiventilového tříválce. I přes nevýrazný výkon motoru Martin nezapomněl na úpravu brzdového systému a podvozku. Na zadní nápravě už nebrzdí miniaturní bubny, ale kotouče z verze RS. Nevelké kotouče vpředu byly nahrazeny většími komponenty ze stejně ostré varianty fabie. Tovární podvozek škodováckého hatchbacku má jen ty nejlepší reference. Martinovy požadavky se tedy pohybovaly převážně v oblasti snížení. Postaraly se o to sportovní pružiny Platimex, původně určené koncernovému bráškovi VW Polo 9N. Vpředu pak ještě dodatečné ponoření tlumičů v těhlicích. Výsledkem je snížení o 60 mm vpředu a o 50 mm v zadní části vozu. Celková přeměna Vyzdobeného slimáka se neobešla bez vystřídání kol. Tehdejší Dezenty nahradily mnohem atraktivnější sedmnáctky Dotz Daytona s pěticí tenkých paprsků. Při výčtu změn, které Martinův vůz absolvoval, vám musí být jasné, že interiér nemohl přijít zkrátka. V první generaci úprav se na něj nedostalo, ale teď si to vynahradil. Červenozelená kombinace uděluje ráz celému vnitřnímu prostoru a působí neotřele. Kvalitní červená alcantara tvoří povrch spodní poloviny palubní desky, částečně výplní dveří a středů sedadel. Mezi plasty lakované v barvě karoserie se řadí středový panel a okolí budíků. Zelená perleť pokrývá i okolí výdechů topení a rámeček manžety řadicí páky. Její kulatou hlavici nahradila obdélníková z verze s automatem. Tuningovou klasiku dotváří volant Victor, hliníkové koberce a sportovní pedály, v tomto případě opět z modelu RS. Alcantara dostala příležitost i v zavazadelníku. Pokrývá zástavbu subwooferů Alpine, čtyřkanálového zesilovače a kapacitoru. Ve stejně potaženém platě pracuje dvojice oválů Sinus Live se zeleně lakovanými kryty. Dodavatelem signálu je CD receiver Panasonic, který má ve voze své místo již dlouho, stejně jako komponenty Phase Linear v předních dveřích. Mé vyprávění se chýlí ke konci a tak vás na závěr možná bude zajímat, jakým způsobem Eukalyptus vznikl a kdo všechno stojí za množstvím jeho úprav. Je to až k nevíře, ale vyjma zavaření klik, prodloužení kapoty a finálního laku se rodil na malém plácku před miniaturní garáží, pod vlastníma rukama majitele. Martin se tak na 5 měsíců proměnil v automechanika, lakýrnického přípraváře i čalouníka. Dalším šokem pro mnohé může být poslání Martinovy fabie. Přestože vypadá poměrně zranitelně, její život není omezen na pouhou návštěvu tuningových srazů, ale k plnění denních potřeb. A tak se vám může stát, že tenhle krásný Eukalyptus potkáte na ulici častěji, než byste čekali.